Vytisknout

Zemřel Tomáš Kosta

Úterý, 7. červen 2016  |  napsal(a): v kategorii: Přečtěte si

Ztratili jsme dalšího charakteristického svědka mnoha událostí 20. století.
Tomáš Kosta


Narodil se v Praze před jednadevadesáti lety. Zasáhl do řady historických procesů nejen svým svědectvím o různých historických periodách, ale také aktivní kreativní prací. Jako mladík se stal obětí vylučování židů ze vzdělávacího procesu. Dostal se do Terezína a zde uplatnil znalosti kuchařského řemesla. Spolu se svým bratrem Jiřím a jinými zde splétal politické představy o budoucím světě, které byly ovlivněny hlavně odmítáním tehdejších představ nacistů. Po brutální periodě Osvětimi a Buchenwaldu uchopil něco, co považoval za pravý opak nacistické ideologie a vstoupil do Komunistické strany. O jeho inteligenci svědčí fakt, že v ní nevydržel dlouho. A právě odůvodněné obavy před komunistickým pronásledováním celou rodinu přivedly 1968 do exilu. Ve Švýcarsku a brzy pak v Německu se Kosta stal významným nakladatelem nejen exilové literatury. Měl styky i s politickými špičkami tehdejších německých vlád, obzvláště s Willy Brandtem. Později občas žertoval o tom, že je vlastně německým sociálním demokratem. Přesto se účastnil i budování ČSSD.

Tomáš Kosta byl živým vypravěčem a spontánním řečníkem. Před několika lety zajel jako poradce českého ministra zahraničí na vzpomínku na osvobození koncentračního tábora Sachsenhausen. Byl zde hlavním řečníkem. Shromáždění se konalo krátce před vlastním výročím, 19. dubna, právě na Kostovy narozeniny. Vytanuly mi na mysli jeho historky o tom, jak si z něj spoluvězni dělali legraci, že hned po něm, 20., má narozeniny Hitler. Kosta si nepřinesl manuskript a promluvil razantně, otočen ke skupinám bývalých vězňů z Francie, a to o tom, kolik vězňů by se do tábora nedostalo, kdyby jejich vlády nepodepsaly Mnichovskou dohodu. Šokoval, těšilo ho to, a měl pravdu.

Tomáš Kosta měl jako poradce ministrů nějaký čas i úřadovnu na ministerstvu zahraničí. Jako kuřák dýmky byl vystopovatelný. Seděl v místnosti spolu s nedávno zesnulým Otto Pickem, který také ze své životní zkušenosti dal ministerstvu mnoho. Pick byl nekuřák, vznikaly tak debaty o společné úřadovně. Teď už zase úřadují spolu.

Článek byl zpracován pro deník Právo


Komentáře k článku:

Přidejte komentář ↓

Přidejte komentář: