Ivan Černý – Oblíbenec smrti: Recenze

Přepis

Ivan Černý (* 1949)

Zkraje 70. let minulého století studoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, studium však nedokončil. Novinář a spisovatel. Do literatury vstoupil v roce 1974, zprvu povídkami publikovanými v novinách a časopisech (Práce, Zemědělské noviny, Svět práce, Československý voják, Obrana lidu, Literární měsíčník atd.), posléze knižně.

Z jeho knižní tvorby připomínáme: První kolo, Hráz, Slunce nad náš dům, Obyčejná dobrodružství, Přístav bez lodi, Byl jednou jeden Vlasta, krimipříběhy Krutý scénář, Pražský modrovous, Zločiny z lásky, vášně a zvrhlosti či Tváře bolesti a knižní triptych povídek o mezilidských vztazích Inventura citů. V roce 2009 mu vyšlo literární zpracování filmového scénáře populárního filmu z vinařského prostředí 2Bobule. Dlouhodobě se Ivan Černý jako reportér věnuje publicistice cestovního ruchu. S žurnalistou Jiřím Bartošem napsal knižního Průvodce Bulharskem a s kolegyní novinářkou Ivanou Masákovou pak publikaci Turistická rukojeť.

Nakladatelství Grada vydalo Černého knihu Po stopách českých sklářů, dnes mj. pracuje na druhém dílu pod názvem Po stopách českých, moravských a slovenských sklářů.

V současnosti je Ivan Černý šéfredaktorem pražského listu pro výtvarné umění a kulturu Mozaika.

Přepis – popis knihy

Je to již osmdesát let, co vyslal radista pučisty generála Franka do éteru smluvený signál ke vzpouře: Obloha nad celým Španělskem je čistá. Povstání proti demokratické vládě se záhy změnilo nejenom v občanskou válku, ale i v předehru druhé světové války. Se španělskými republikány, sami proti Frankově armádě, marockým žoldákům a fašistickému Německu, Itálii a Portugalsku bojovali dobrovolníci z řady zemí světa včetně více než dvou tisíc československých interbrigadistů.

Románový příběh trojice idealistů, Václava Petříka, thälmannovce Hanse Waldeka a španělské dívky Esperity má reálné základy a není náhodou, že připomíná legendární Hemingwayovu knihu Komu zvoní hrana.

Přepis – recenze

Při četbě tohoto dramatického příběhu nelze nevzpomenout na amerického profesora španělštiny, interbrigadistu Roberta Jordana, jak nás ho s ním seznámil Ernest Hemingway, sám účastník španělské občanské války, prostřednictvím svého už zmíněného románu Komu zvoní hrana. I když se literární vědci dodnes přou o tom, jestli předobrazem tohoto hrdiny byl univerzitní profesor Robert Merriman (společně se svými druhy se 2. dubna 1938 účastnil bitvy u řeky Ebro a od té doby je nezvěstný), či poslední velitel smíšené americké jednotky dobrovolníků „Abraham Lincoln“ Milton „Milt“ Wolf – románový Robert Jordan, stejně jako románový Václav Petřík, jsou symboly všech těchto statečných lidí, kteří v čase Velkého stmívání pochopili závažnost situace, a proto do Španělska šli. Oba prožívají své velké lásky (Robert Jordan miluje Marii, Václav Petřík má svou Esperitu). Oba bojují za Španělsko, přitom ale vědí, že bojují vlastně i za své země. Bojují bez velkých slov, bez patosu. Povinností je pro ně i umírání. Přičemž od nikoho nečekají žádné uznání.

Nad jejich poctivými životy, odvahou a smyslem pro odpovědnost se i po osmdesáti letech tají dech.

Stanislav Motl,
Autor knihy Peklo pod španělským nebem